Jak jsem vařil povidla

Tento příspěvek není zrovna aktuální, ale mám teď dost času na psaní a tak se s vámi podělím o tuto legraci. Pokud vás zajímá nějaká teorie, tak použijte Wikipedii nebo google.
Už ani nevím jak jsem přišel na nápad uvařit povidla, nebo povidlí, jak kdo chce. Možná pohled na letošní obsypané kadlátky (každý ať si to nazývá jak chce, u nás jsou to prostě kadlátky, popř. dorance, pokud nejdou od pecky). Protože jsem věděl, že jde vařit povidlí i bez míchání, začal jsem nejdřív pátrat po receptu, jak na to. Poradil mi opět google a sehnal jsem i pár zkušeností od kolegů z práce. Fígl spočívá v použití octa, který zabrání připálení, ale nesmí se po celou dobu vaření do povidlí šáhnout. Taky jsem zjistil, že jistý pán po svém "pokusu" musel povidlí vyhodit i s kastrolem, což ve mě vzbudilo jisté pochybnosti.
Jednoho dne při pouštění draka jsem s dcerou zašel kousek dál přes pole. V místech bývalé polní cesty tam roste hodně kadlátek a byly úplně obsypané. Na své zahradě totiž ještě žádné kadlátky nemám, ale určitě nějaké zasadím. Stromy rostoucí divoce v polích jsou hodně nejistý zdroj, musím totiž předběhnout "pijáky s bečkama". Natrhali jsme kolem pěti kilo a šli domů. Podle receptu jsem kadlátky opláchl, odpeckoval, nasypal do hrnce, přilil trochu octa, malinko cukru a nechal odpočívat do druhého dne. Octa jsem dal asi deci na tři kila. Každý recept uvádí jiný poměr (třeba 180ml na 5kg), asi na tom tak moc nezáleží.
Druhý den jsem kadlátky podle receptu chvilku povařil na plno (tak 5 min.), a pak stáhl, aby to jen tak trochu bublalo a nechat tak dlouho až povidlí zhoustne. Pak se může ještě rozmixovat, třeba tyčovým mixerem, a rovnou dávat do sklenic. Problém je s tím, jak odhadnout dobu po kterou to nechat houstnout. Do hrnce se totiž nesmí ničím sahat (jinak se to začne připalovat) a jak jinak zjistit, jestli je to už akorát. Já jsem to nechal skoro tři hodiny a každou asi půhodinku jsem se snažil odhadnout jestli už to je. Když jsem podle vůně usoudil, že by to mohlo být hotové, vzal jsem lžičku a ... a zjistil, že na dně je už pěkný škraloup. Povidlí nahoře bylo husté akorát, ale dole pěkně připálené. Horní část se dala sníst, ale do sklenic to ani nestálo za to dávat. Hrnec jsem druhý den drhl celé dopoledne a nakonec jsem to oškrabal. Sice to na dně je poznat, ale hrnec byl čistý a použitelný.
Kde se stala chyba? Málo octa nebo jsem to nechal "probublávat" moc dlouho nebo to chtělo ještě víc ztlumit? Jedině to zkusit ještě jednou, třeba se to povede.
Takže jem šel zase natrhat kadlátky. Zjistil jsem že to bude poslední pokus, protože mezitím to už někdo otrhal do beček. Ale kolem pěti kilo jsem ještě natrhal. Úplně stejně jsem to odpeckoval, přidal ocet a cukr a nechal uležet. Druhý den jsem vařil, ale s tím rozdílem, že jsem to nechal probublávat ještě míň. Před tím jsem to měl na stupni tři (maximum na knoflíku je deset), teď jsem to dal na dvě nebo trochu míň, a nechal zase asi tři hodiny. Pak sem to už nevydržel (co když to bude zase spáleny?) a zamíchal to. Nebylo to ještě tak husté jak jsem si představoval, ale už jsem to nemohl nechat jen tak. Asi půl hodiny jsem to ještě míchal, pak rozmixoval a dal do sklenic. Povidlí není tak husté jak bych si představoval, ale je dobré.
Takže máme šest sklenic. Teda teď už jich není šest.
Příští rok, pokud bude aspoň trochu úroda, udělám zase povidlí, už jsem začal syslit sklenice.

Zahrada a permakultura

Slovo permakultura zní trochu exoticky a ani na internetu toho moc nenajde (myslím české weby). Případné zájemce odkazuji na google. Nebudu zde popisovat co to je (použijte google nebo wikipedii), ani proč nejsem proti GMO (to můžeme rozebírat v diskuzi dole). Chci popsat moje představy permakultury v našich možnostech a možnostech naší zahrady, popř. našeho pozemku, protože to ještě moc jako zahrada nevypadá.
Naše zahrada má asi 300m2. Nepočítám do ní 3 metry široký pruh za domem, kde je cestička u domu, malá zídka, pruh trávy a sousedova zídka s plotem a "větrolamem", ani 5 metrů široký pruh na boku, ze kterého bude hlavně „dětské hřiště“ a ani terasy před domem. Zbytek je tráva, bláto a ryngle s třešní. To jsou jedinné stromy, které přežily stavbu. Třešeň je malá a nemáme v plánu s ní cokoli dělat. Ryngle je docela velká, hlavně vysoká, a letos měla úrodu celkem tři ryngle. Pokud se to nezlepší, tak půjde asi pryč. Má na kmeni pár drobných prasklin v kůře, což se někdy stane, když brzo na jaře svítí slunce a je ještě zima. Aby to příští rok nebylo ještě horší, tak natřu kmen vápnem nebo ovážu rohoží z rákosí. Použiji asi rákos, ten roste u kdejakého rybníčku nebo mokřadu a kvůli dvou kmenům nebudu kupovat celý pytel vápna.
Na záhonky letos nezbyl čas. Celá zahrada při stavebních pracech značně zpustla, tu rostly kopřivy, tu byla hromádka písku, tu zase koleje od tatry když dovezla onen písek, atd. Zalíbili se mi netradiční záhonky tvaru klíčové dírky (popis např. zde). Musím ještě vyřešit čím záhon ohradím, aby mohl být vyvýšený nad okolním terénem. Měl bych po ruce dřevo, ale to za dva, tři roky shnije a budu to řešit znovu. Někde jsem viděl použité pražce, ale ty neseženu a taky nikdo neví čím vším jsou napuštěny a co to udělá na zahrádce. Nejlepší bude udělat malou kamenou zídku. Ta se dá prinejhorším i rozebrat a záhon přemístit nebo upravit tvar.

Netradiční tvar záhonu

Záhonek nebude moc velký, abych zevnitř "klíčové dírky" dosáhl do poloviny a "z venku" zase do druhé poloviny. Zeleninu rozmístím trochu chaoticky, žádné "tady jen rajčata a tady jen zelí", jen musím zachovat určité kombinace, některé jsou užitečné, některé ne. Třeba česnek může být dohromady s bramborama, mrkví, jahodama, atd., ale nebude se mít rád se zelím, hrachem nebo kedlubnou. Nebudu zde podrobně popisovat jakou zeleninu se kterou chci zkombinovat, napíšu jen seznam, co bych chtěl zkusit: salát, kadeřávek, mangold, brokolice, dýně hokkaido, růžičková kapusta, mrkev, libeček, petržel, celer, kapusta, kozlíček polníček, kopr, cibule a ředkvička. Uvidím co všechno nakonec vyjde.
K tomu bych rád přidal ještě nějaké bylinky a koření.
Se zahradou souvisí i různé věci kolem. Například co s posečenou trávou? Dá se dat na kompost, ale je i další možnost, a to králíci. Sice budu muset část trávy usušit a někde uskladnit na zimu, ale zase bude zdroj kvalitního masa. Nebo hrozba slimáků, kteří sežerou na co přijdou. Nejlepší řešení vidím v indických běžcích, což je druh kačen. Přečíst si o nich můžete např. na webu pana Procházky. Hrozně se mi líbí jejich "tučňákovský" vzhled. Nemáme sice velkou zahradu, ale i tak si myslím, že při menším počtu (třeba 3) by to šlo. Navíc snáší vajíčka.
Vrátím se ale ještě k zahradě jako celku. Stále nemůžu vymyslet nějakou celkovou koncepci. Na profesionální navrh od architekta momentálně nemám a když vidím "moderní návrhy" zahrad, tak ani nechci, protože s hezkou zahradou to nemá nic společného. Kdyby někdo z čtenářů byl ochoten třeba jen trochu poradit, tak budu moc vděčný.

ČOV, budky

Došel mi protokol ze čtvrtého rozboru vzorku z čističky. Výsledek je opět v pořádku (CHSK: 76mg/l, BSK: 38,6mg/l, NL: 20mg/l) což mne těší. Teď ještě zjistit kolik vzorků bude stačit v dalších rocích.

Už mám naplánovanou další činnost na zimu. Budu stavět budky pro ptáky. Už jsem dvě budky měl během stavby, ale už jsou nepoužitelné, tak udělám nové. Kolik, to ještě nevím.
Taky jsem zjistil, že existují budky pro netopýry. Protože v létě jsem viděl za soumraku lítat netopýry kolem domu, tak zkusím udělat i jednu pro ně.

Malá skalka

Jak jste se dočetli už dřív nebo jste si všimli z fotek, tak před domem máme svah, který jsme rozdělili do teras. Úplně u plotu roste smrk, dnes už hodně velký. Právě ten smrk pomyslně dělí svah na dvě části a i budoucí plot a hlavně zídku pod plotem budeme muset taky rozdělit, protože bysme mohli smrku překopat kořeny. Proto jsme se rozhodli i svah nad smrkem nějak oživit, aby všude nebyla jen tráva. Přiznám se, že jsem pořád nějak nechápal jak si to pod smrkem manželka představuje a dělalo to problémy i během realizace. Výsledek vidíte zde.


Už při výsevu trávy jsme vynechali kus na budoucí skalku. Na hlínu jsme položili netkanou textilii, zasadili skalník, který nám přenechala babička, a obrovnali kameny. To nebylo vůbec jednoduché, protože svah je docela příkrý. Na folii jsme rozmístili pár větších kamenů a zbytek dorovnali menšími. Zatím všechny kameny drží na svém místě. Celé jsme to pak ještě trochu posypali mulčovací kůrou. Jestli celá práce nebyla zbytečná se uvidí na jaře; jestli nebudou kameny sesypané dole u kmene nebo neuschne skalník.