Vánoce

Vánoce jsou téměř za námi, zůstal jen nazdobený stromek a posledních pár kousků cukroví.

Začínám se pomalu ohlížet za tím, co se tento rok nestihlo a bude se muset dodělat v nadcházejícím roce, co začít nového, apod. Procházím blogy a diskusní fora abych se inspiroval a poučil. Je toho hodně. Hlavou se mi honí jezírko na zahradě, využití dešťové vody, nějaká parcela o kterou bysme zvětšili naši zahrádku a mnoho dalších věcí.

Jak budu mít čas, tak to zde postupně rozeberu.

Pěkný zbytek roku a šťastné vykročení do roku nového Vám přeje Smalsoft.

Poslední výlet

Trochu se zpožděním vám chci popsat náš poslední podzimní výlet. Tentokrát jsme nakonec jeli všichni čtyři, Matýsek samozřejmě v kočárku. Cílem byl rybníček jménem Lipina, v lese u Uhřic. Plán byl autobusem do Cetkovic, pak lesem k Lipině, opět kousek lesem do Uhřic a zpět autobusem. Kolem Lipiny to znám, ale první část u Cetkovic jsem měl nastudovanou jen z mapy (z mapy.cz včetně leteckého pohledu). Celková délka trasy měla být kolem 5km, což je optimum pro Katušku, ikdyž vím že zvládne i víc.

Hned za Cetkovicema jsme prošli kolem rybníků. Ty jsem si pamatoval z mapy. Papírovou mapu jsem si nevzal, což se později ukázalo jako zásadní chyba, ale kolem rybníků se dalo projít po pěkné cestě a nebylo kde zabloudit.

První rybník (počítáno ve směru naší trasy)

Druhý rybník

Druhý ryb., pozorování kachen

Třetí rybník, průzkum hráze

Třetí rybník, panorama z druhého konce

Třetí ryb., svačina

U třetího, a posledního, rybníka jsme našli lavičku, kterou jsme využili k zastávce a svačině. Bylo sice dost chladno, ale sluníčko slibovalo pěkný podzimní den. Matýsek dosud celou cestu spal, ale teď se probral a taky se dožadoval svačiny. Svačinu sice nedostal, ale byl nakojen. Pak se trochu rozhlédl kolem a asi naznal že v kočárku bude víc teplo a tam zase usnul.

Další cesta byla dost rozježděná, bahnitá a v jednom místě dokonce tekl přes cestu malý potůček. Rozhodovali jsme jestli dál touto cestou nebo jinudy. Nakonec jsem rozhodl že touto cestou, což byla chyba. Mapu z internetu jsem si nepamatoval tak přesně jak jsem byl přesvědčený a papírová ležela doma. Sice jsme se nemuseli vracet zase bahnem na cestě, ale trasu jsme si prodloužili o pár kilometrů. Došlo mi to ale až asi v půlce cesty.

Dál jsme šli cestou do kopce, která byla trochu kamenitá, ale suchá. Ještě že máme takový "terénní" kočár. Cestou jsme se dívali po houbách, ale nic jedlého jsme nenašli.

Katuška a marveniště

Trpaslík v trávě

Nakonec jsme narazili na pěknou cestu.

Přišli jsme z prava

Podle mapy, co jsem si pamatoval, jsme měli přijít na cestu, která byla značená modrou turistickou značkou. Na téhle ale nic nebylo. No nevadí, půjdeme doleva, což byl podle mapy směr kterým jsme měli jít (přibližně na sever), a na hledanou cestu musíme narazit. Cesta vedla téměř přímo, jen mírné zatáčky. Po chvilce mi ale došlo, že nám svítí sluníčko rovnou do obličeje, což znamenalo že jdeme na jih nebo jihovýchod. Něco bylo evidentně špatně. Odbočit ale nebylo kam, tak jsme pokračovali dál. Nakonec určitě narazíme na něco, co nám pomůže se zorientovat. Po asi kilometru mírného stoupání jsme došli na křižovatku cest. Ta naše po které jsme šli začala zase trochu klesat, šla naprosto rovně bez zatáček a na konci byl vidět bíle omítnutý dům. Že by to bylo Úsobrno nebo Pohora? Přemýšlel jsem ke které vesničce jsme se přiblížili. Ani do jedné jsme ale nechtěli, tak jsme odbočili doleva. Po chvilce nám cestu zkřížila další cesta, tentokrát prvotřídní asfalt, za který by se nemuseli stydět ani na D1. A byla značená žlutě a modře. Hurá, konečně modrá. A taky jsem už konečně věděl kde jsme. Asfaltová cesta se žlutou a modrou vede na Pohoru. Tam nechceme. Na druhou stranu vede právě k Lipině, kam máme namířeno, ale máme před sebou ještě dost dlouhou cestu. Matýsek se opět probudil a musel taky prozkoumat okolní terén. Strašně se mu líbila chůze ve spadaném listí (samozřejmě naše chůze, on ještě chodit neumí) a paprsky světla procházející mezi stromy a větvemi.

Asi po kilometru jsme narazili na rozcestí s posezením a přístřeškem.

Posezení kolem ohniště

Přístřešek

Upozornění pro nepořádné lidi

Rozcestí

Na poslední fotce si můžete přečíst, že do "Pod Sedličnou" to máme ještě 3km a pak ještě kousek k Lipině. Takže další svačina a rychle dál. Pokud by jsme totiž v Uhřicích nestihli autobus, tak sice jede další, ale až za dvě hodiny a to už by bylo dost pozdě.

Když jsme nakonec došli pod Sedličnou, tak to k Lipině nebylo kousek, ale 1,5km. Už jsem u Lipiny byl dřív víckrát a vždycky mi to připadalo jako "kousek".

Lipina

A tady jsme už u Lipiny. Bohužel díky bloudění nezbyl skoro žádný čas na odpočinek a důkladnou prohlídku okolí. Někdy se k Lipině musíme ještě vypravit.

Cesta z Lipiny

Takováto cesta nás ještě čekala za Lipinou. Úplný tankodrom. Úspěšně jsme ale prošli a projeli s kočárem. Pak ještě po polní cestě na silnici ...

Housenka na silnici

Na silnici jsem musel zachránit jednu housenku před přejetím a pak už jsme došli do Uhřic. Za 10 min. nám jel autobus.
Domů jsme si přivezli hodně bláta na kolech od kočárku a na botách. Zbytek byl kupodivu celkem čistý. K tomu košík hub, většinou václavky. Ikdyž se vždycky snažíme pořádně prohlédnout houby už v lese, jestli nejsou červavé, tak tentokrát jsme až doma zjistili, že téměř všechno půjde na kompost. Ale do houbové polévky něco zbylo. A hlavně příště vzít mapu a nevzpomínat na to, kterým směrem ta cesta vedla na monitoru.

Ještě odkaz na mapu, kde je Lipina.

Pichlavý návštěvník

V sobotu zavítal na naši zahradu ježek. Asi chtěl využít pěkného počasí a ještě před zimou si dát pořádný nášup.

Ježek

Podzim

Podzim je zde. Ze záhonku jsem vyrýpnul poslední tři mrkve, které jsem tam minule nechal. Asi se mi zdály moc malé.

Koupil jsem jednu jabloň, protože jsme našly vhodné místo kam by se něco dalo zasadit. Rozmýšlel jsem se mezi odrůdou melodie, rubinola a topaz. Nakonec zvýtězil topaz.

Jabloň topaz

Na poslední chvíli jsem sehnal Zimolez kamčatský, zatím jeden keřík. Pokud poroste a budou dobré plody, tak ještě přikoupím.

Zimolez kamčatský

Taky jsem konečně dodělal kamennou zídku u silnice. Zmírní se tím svah u první terasy.

Malá pomocnice u zídky

Ještě by to teda chtělo vyspárovat, ať to nevypadá tak hnusně. Je to první zídka co jsem dělal, tak snad přes zimu nespadne. Na jaře přijde nahoru ještě plot. Chtěl bych laťkový, ale je možné že z finančních důvodů tam budu muset dát pletivo. Hlavně ale udělat co nejdřív celý plot, abych pořád nemusel odhánět cizí psy.

U vchodu do domu mám konečně hotovou podestu a trámy na přístřešek. Teď ještě pokrývače a už nám nebude sněžit až na dveře. Jakmile bude přístřešek hotový, tak vám ho zde představím.

Co bude?

Loni v prosinci jsem zde psal o mých výhledech na tento rok. Nakonec to bylo trochu jinak, hlavně je moc málo času na zahradu, záhonky, zeleninu ... možná to znáte, vždycky se najde něco důležitějšího než to, co by vás bavilo nejvíc.

Po letošní zkušenosti se záhonkem a zeleninou to zkusím trochu jinak. Na jaře jsem záhonek "rychle" udělal tak, že jsem v místě budoucího záhonku  rýčem otočil drny vzhůru nohama, takže se tráva ocitla dole a hlína nahoře. Na to jsem ještě rozhrabal popel z peletek a zbytek zeminy z obchodu (původně určené k přesazování kytek v domě) smíchané s trochou písku. Plevele na záhonku moc nebylo, sem tam jsem vytrhl něco malinkého. Očekával jsem, že to bude horší. Při práci mi taky Katuška vydatně pomáhala. Příští rok bych chtěl záhonek rozšířit. Jak moc ještě nevím. A když už budu v tom rytí, tak hodím dospod trochu kompostu a udělám na záhonku dva řádky, asi jak na brambory, ale širší. Na vrch pak kartony a slámu, jako tady a video tady.

Řez záhonkem

Záhon bysme měli. Na zbytek zahrady by to chtělo ještě nějaké ovoce, hlavně jablka, těch máme velkou spotřebu a dobrá hruška by taky bodla. Místa není nazbyt, ale téměř jsem už spotřeboval písek a drobný štěrk, což zabíralo dost místa (odhadem 25m²). Získal bych volný, travnatý, porost o rozloze přibližně 120m² který mohu využít dle libosti. Případné ovocné stromky do tohoto místa sázet nechci, protože záhon by pak byl ve stínu.
Uvažuji taky o malinách, ostružinách a zimolezu kamčatském nebo i dřínu obecném, apod.
A přejdeme ke zvířátkům. Pořád doma probíráme králíky, i králíkárnu mám téměř hotovou, ale pořád jsme se k ničemu neodhodlali. Dokonce jsem v létě nasušil trochu sena, ale ono by to na celou zimu asi nestačilo, takže na jaře jdeme už opravdu do toho. Na nějaké výstavě koupíme, do začátku, páreček králíků. Největší radost z nich určitě budou mít děti.
Taky jsme uvažovali o slepicích. Já bych radši indické běžce, jednak kvůli slimákům a taky se mi líbí jejich tučňákovský vzhled. A v okolí je nikdo nemá.
Psal jsem taky o budkách pro ptáky. Jednu jsem na jaře vyrobil. Hned se tam nastěhovaly modřinky, které pak vyhodily koňadry. Mladé jsem ale neviděl, takže nevím jak to nakonec dopadlo, ještě jsem se do budky nedíval. Na půdě měli hnízdo rehci, ale jak jsem psal, dopadlo to špatně. Nakonec když jsem jim zamezil přístup do domu, udělali si hnízdo v mezeře mezi ytongem a střechou. Tam nakonec vyvedli asi 4 mladé. Udělal jsem jim i budku, ale zatím jsem si nevšiml, že by o ni měl někdo zájem. Jestli to teď na podzim stihnu, tak zkusím budku pro netopýry. V létě po setmění létají kolem domu, tipl bych si, že sídlí ve stodole u někoho ze sousedů.

Sklizeň

V sobotu, ještě než začalo zase tak pršet, já vím, k podzimu patří déšť, mokro a vítr, ale já prostě nemám rád zataženou, šedou, oblohu a prší a prší, několik dní v kuse. Takže v sobotu jsme s Katuškou podnikli téměř poslední sklizeň zeleniny. Vytrhali jsme mrkev, což šlo dost špatně, hlína suchá, tvrdá, vždycky nám zůstala v ruce jen nať.

Mrkev

Další byly rajčata. Začaly hodně chytat plíseň, takže nakonec jich moc nebylo a i z těch, co jsem dal dozrát za okno, jsem musel některé vyhodit.

Neplánovaně jsem sklidil tři brambory.

Malinké brambory

Někdy na začátku léta nám zplesnivělo pár brambor z obchodu a skončily v kompostu. Tam začaly růst a z jedné nakonec byly tyto tři malé brambory. Skončily v polévce.

Zbývá ještě jedna dýně. Sklidím ji co nejdřív, aby náhodou nezhnila, protože teď leží v mokré trávě a hlíně. Ještě tam jsou asi tři malé, ale ty už nestihnou vyrost.

O bylinkách

Tentokrát se tu rozepíšu o léčivých bylinkách. Nejsem žádný botanik, budu psát o praktickém zpracování bylinek.

Určitě znáte všichni černý bez. Většina lidí ho zná jen jako plevel, keř co roste u každé staré stodoly a na kdejaké černé skládce. Dřív si ho ale lidi vážili, říkalo se "před heřmánkem smekni a před bezem klekni". Na počátku léta jsem zkoušel sirup z květů. Receptů je mnoho, ale já sem si je trochu poupravil, protože jsem šťávu nechtěl vařit. Proč taky varem ničit tolik cenných látek. Postup je jednoduchý, do velké sklenice jsem naskládal oprané květy, někde píší pět, jinde deset, já jich tam dal "podle oka", protože jsem jich měl dost. Zalil jsem to převařenou a vychladlou vodou a přidal pár plátků citronu. Na sklenici jsem dal víčko, aby do toho nelezly breberky a nechal dva dny stát. Všude píšou jeden den, ale já nějak neměl čas, tak to bylo dýl. Pak jsem šťávu slil a trochu ohřál, aby se v tom dobře rozpustilo trochu cukru. V jiných receptech to na tomto místě vaří, aby to zhoustlo do sirupu. Já jsem dal ale, jak jsem už psal, víc květů a teď to v podstatě zahustil cukrem. Přidal jsem ještě trochu citronové šťávy, aby to bylo tak akorát. Cukru jsem nedával moc, výsledek se pak musel ředit jen přibližně 1:3. Nakonec jsem ještě udělal trochu silného mátového čaje a nalil do sirupu. Máta to ještě víc provoněla. Pak jsem to jen slil do sklenic a zašrouboval víčko.

Sirup moc dlouho nevydržel. Ne že by se zkazil, ale byl vypit.

Teď na podzim zrají plody černého bezu. Z nich se taky dá dělat sirup. V tomto případě ale opatrně s konzumací, drogy obsažené v bobulkách jsou silné a požití velkého množství vám může přivést zdravotní komplikace.

Natrhané plody i se stopkama jsem dal do hrnce, přilil trochu vody a mírně povařil, aby pustili šťávu. Pak je ještě pomačkám. Šťávu sliju (zbytek vyhodím) přisladím na řídký sirup a dochutím citronovou šťávou. Samotná šťáva z bobulek je trochu sladká, jinak bez výrazné chuti. Výsledný sirup opět stočím do sklenic. Při přípravě si dejte pozor, šťáva z bobulek hodně barví, lehce přijdete k červeným flekům na oblečení.

Další bylinou je jitrocel. Vždycky jsme kupovali v lékárně jitrocelový sirup proti kašli, ale až teď při sečení trávy na zahradě jsem si uvědomil, že část zahrady je jeden jitrocelový prales.

Natrhal jsem do košíku jitrocelové listy, dobře vymyl větší sklenici a rovnal vrstvu jitrocele, vrstvu cukru, jitrocele, cukru, atd. až jsem zaplnil celou sklenici (asi dva litry). Zavřel jsem to víčkem a dal na parapet odpočívat. Za jeden den to kleslo na polovinu, tak jsem zvědavý kolik toho bude a jestli to bude dobré. Cukr jsem dával úplně od oka. Až to bude hotové, tak se slije sirup a je to. Někdo ještě přidává med nebo to vaří. Vařit to rozhodně nebudu. Napíšu vám potom jak to dopadlo u mne.

Mladějovská pára

Jak jsem už zmínil minule, dnes se podíváme do Mladějova, konkrétně na Mladějovskou průmyslovou dráhu (zde najdete i veškeré informace o jízdách parních vláčků, apod.). Tady ještě odkaz na mapu, pro ty, kdo netuší kde Mladějov je.

V plánu jsme měli projížďku parním vláčkem a výstup na nedaleký kopec s rozhlednou. Jednu sobotu jsme se oblékli, nachystali svačinu, apod. a vyrazili na vlak, který jede přímo až do Mladějova. Bylo polojasno a vypadalo to že bude pěkně. Po cestě se ale zatáhlo a trochu pršelo, takže jsem byl dost napnutý jak to nakonec dopadne. V 9:14 jsme byli na místě. Zataženo, chladno, ale jinak ucházející počasí.

A v 9:20 vyjížděl první vláček, takže honem jdeme. Naštěstí je to jen kousek. Lokomotiva je už nachystaná, tak honem lístek a najít si místo ve vagonu.

A hned vyrážíme. Vláček je narvaný, takže Katuška si sedla, ale já stojím na kraji vagonu. Aspoň budu mít lepší výhled.

Jsme ve vagonu hned za lokomotivou, což má výhodu v tom, že saze z komína padají až kousek dál na další vagony. Nechápu proč si někteří berou světlé oblečení a pak se diví že jsou jak kominíci. Nejdřív se jede polem, do kopce, pak lesem, téměř po vrstevnici. Vlak jede pomalu a můžeme si vychutnat okolní přírodu. Asi v polovině je zastávka, kde se dá vystoupit, vyfotit si vlak, odskočit si, atd.

Další zastávka je konečná. Z technických důvodů se nejezdí až na Hřebeč, ale v budoucnu určitě bude. Na konečné se musí přepřáhnout lokomotiva na druhý konec.

Za chvilku už jedeme zpět. Zase pomalu.

Pro zajímavost, jak jsou spojené vagony.

Pak zase polem ...

... a už jsme zpět. Během cesty se roztrhaly mraky a sem tam vykukuje sluníčko. Po návratu se můžete zúčastnit prohlídky celého areálu s odborným výkladem o historii celé továrny. Jestli vám z toho všeho vyhládlo, můžete se zastavit v občerstvení. Děti uvítají možnost se dosytosti vyblbnout na hřišti.

Když se Katuška vyřádila a rozloučila s kamarády, které si právě našla při hraní, jsme se vydali na rozhlednu. Prošli jsme Mladějovem ...

Na konci vesnice jsme přešli koleje, po kterých jsme ráno jeli, a vydali se do kopce, na kterém měla být rozhledna. Snad jsem to nespletl a nelezem na jiný kopec. Na louce u lesa jsme ještě pojedli zbytek svačiny a pokračovali. Cestou jsme si odpočinuli u pěkného pramene.

Kousek od vrchu je pěkná kamenitá cesta, která byla mokrá a po cestě zpět dolů nám to zde pěkně klouzalo.

Dál jsme potkali Huga.

Hugo vám bude nápomocen při cestování po širém okolí. Už dřív jsme si prohlíželi tabule, kde si můžete přečíst o zdejší dráze, důlní činnosti, přírodě, atd. A už jsme u rozhledny. Vypadá jako velký posed pro myslivce.

Když jsme se dosytosti pokochali výhledem, vydali jsme se pomalu dolů. Znovu jsme si odpočinuli u pramene. Záhy jsem ale zjistil, že vůbec nesleduji čas a že vlak nám jede za 35 minut. Jestli jede nějaký ještě později jsem nevěděl, ale byla sobota a to toho moc nejezdí. Takže batoh letěl na záda, Katuška na ramena a hurá dolů, do Mladějova a na nádraží. Měli jsme nakonec na nádraží ještě 5 min. času než přijel vlak.