úterý 19. ledna 2010

Nový rok

Zdravím všechny v novém roce. Pokusím se i tento, v pořadí už čtvrtý, rok najít dost času na psaní příspěvků do tohoto blogu.

Moc se toho v zimě neděje,ale přece. Napadlo moře sněhu. Sice mám dost práce s odklízením z chodníčku od domu k silnici, ale jinak máme všichni radost. Hlavně dcerka má velkou radost a stále se nemůže dosytosti vyblbnout. Až na tu posolenou břečku na sinicích. Sůl by se měla zakázat. Vždycky to posolí ještě když sněží, za chvilku to odhrnou bokem. Samozřejmě i se solí, takže to zase posolí … a tak stále dokola. Trvalo asi týden než silnici úplně očistili. A chodník na protější straně silnice město prohrnovalo do té doby, než jim tam nahrnuli po kolena silnou vrstvu sněhu ze silnice. Od té doby na to nikdo nesáhl a lidi chodí po silnici.

Sousedovi se pod tíhou sněhu ohýbají tujky, které má po celé délce plotu na naší jižní straně. Prý větrolam, říkal při územním žízení před stavbou, ale nejspíš to bude proto, aby mu nikdo nečuměl na bordel před domem. No, to je teď fuk, zvykli jsme si, má to i své výhody. Asi čtyři tujky jsou teď ohnuté přes plot skoro až k zemi. Se i divím že se nezlomí. Samozřejmě to nijak neřeší. Nejspíš to dopadne tak, že v létě zjistí, že jsou pořád ohnuté (jako jedna tujka loni), vezme motorovou pilu a uřeže je hned u země. Aspoň nám půjde víc světla do obýváku.

Teď něco o jídle. Sestrojil jsem jogurtovač. Měl jsem už dlouho nevyužitý vařič na vajíčka. Takový jednoduchý, topná spirála, časovač, zvonek (pípátko) a kontrolka. Nalije se do toho trochu vody, vloží šest vajec, a až to zapípá, tak je to hotové. Vůbec jsme to ale nevyužívali a dlouho jsem nevěděl co s tím. Pak mne napadlo, zkusit udělat domácí jogurt. Vzal jsem desku polystyrenu (5cm silnou), vyřízl z ní šest čtverců 25 x 25cm a poslepoval z nich kostku. Horní část jsem nelepil, jen sem do toho zapíchl teploměr, abych se mohl podívat jaká je uvnitř teplota. Dovnitř jsem dal spodní část onoho vařiče, k němu kapilární termostat (který jsem si vymontoval ze starého plynového kotle, který tchán likvidoval) a přívodní šňůru propojil přes termostat. Dovnitř přišla ještě „polička“ abych na ni mohl dát sklenici s jogurtem. Termostat jsem nastavil tak, aby uvnitř bylo přibližně 38 st. A funguje to! Do sklenice od marmelády (samozřejmě čisté) dám mléko a trošku bílého jogurtu, dobře promíchám, uzavřu, a večer vložím do jogurtovače. Ráno mám hotový jogurt. Není teda takový jako z obchodu, chtělo by to trochu smetany, protože v mléce co mám je jen 1,5% tuku (klasické polotučné z obchodu), je to spíš takový jogurtový nápoj.

K čističce mám už všechny čtyři rozbory za loňský rok. Byl jsem s tím na odboru životního prostředí (kde mi čističku kolaudovali) a výsledek vyhovuje a teď stačí pouze dva rozbory za rok. Když si je odeberu sám, tak to bude přibližně 1200Kč za rok. Loni to bylo přibližně 4x 1000Kč protože odběr museli provádět pracovníci laboratoře.

A na konec co nám lítá na krmítko. Jako obvykle se dostavil Dlask tlustozobý.

Moje fotka z loňska

Dlask tlustozobý

Kos. Sice nelétá přímo na krmítko, ale jablkem na zemi nepohrdne.

Kos černý

Mezi nejčastější návštěvníky patří Sýkora koňadra

Sýkora koňadra

Sýkora koňadra (moje fotka)

a samozřejmě Sýkora modřinka.


Sýkora modřinka

Sýkora modřinka (moje fotka)

Pro svůj příděl přiletí i Vrabec polní, Vrabce domácího jsem si letos ještě nevšiml.


Vrabec polní


Zvonek zelený

A nakonec tento pták, kterého jsem si nikdy dřív nevšiml a trvalo mi dva dny než jsem ho určil. Je to Pěnkava jikavec. Další fotka např. zde.


Pěnkava jikavec

(Fotky které nejsou moje jsem si vypůjčil z wikipedie)