Výpěstky

Celé léto jsem sem nic nenapsal, tak to teď aspoň napravím a popíši vám co se nám letos urodilo, co ne, co kvetlo, rostlo, plodilo, atd.

Stromy

Na ovoce je dobrý rok, sice bylo v létě dlouho sucho, ale v květnu nebyly žádné mrazíky. Švestky jsou tak obsypané, že se pod tíhou ovoce ohýbají větve až k zemi. To bude slivovice.
Na naší zahradě je to už horší. Rynglí by bylo celkem dost a jsou velké, ale zrají nerovnoměrně. Některé jsou ještě tvrdé a kyselé a jiné už padají samy od sebe. Červy jsem nenašel žádné, zato vosy si pochutnávají. Nakonec z celého stromu bylo jen na malou svačinku přímo pod stromem. Nevím co do budoucna. Před několika roky jsem chtěl zkrátit korunu, protože jsem neměl dlouhý žebřík a z horní poloviny jsem nemohl nic obrat. První tok to vypadalo docela dobře, ale pak se začal projevovat můj neodborný zásah, koruna postupně zase narostla do výšky a hlavně se hodně zahustila drobnými větvičkami. Nejsem moc zastánce řezu ovocných stromů, ale vypadá to, že když už jsem to jednou začal, tak tu ryngli budu muset sem tam zase prořezat a hlavně se nechat poučit od odborníka jak na to.
Druhý strom, nejmladší, je jabloň, odrůda topaz. Loni to vypadalo slibně, ale zmrzlí udělali konec naším nadějím. Všechny květy nakonec opadaly a nebylo z toho nic. A letos ještě větší záhada, ani žádný květ nevykvetl! Ani jeden. Neumím si to vysvětlit a zatím jsem ani žádnou příčinu nezjistil. Nechám se překvapit příští rok.
Nakonec přece jen něco. Třešní bylo moc a moc. Otrhali jsme koš na prádlo a pak ještě dva kbelíky a mísy, no prostě hodně.

Většinu jsme zavařili jako kompot. Bylo to první větší zavařování. Skleničky jsme zvolili menší, aspoň se to hned po otevření sní a nezkazí se.

Keře

Už asi 3 roky máme jeden keř rakytníku. Máme ho od babičky, která ho koupila a po několika letech zjistila, že je jí vlastně na nic. Vykopali jsme ho a zasadily na naší zahradě. Vysoký byl už skoro tři metry. A plodí pěkně, i když jsme bobule zatím nijak nevyužívali. Předloni jsme koupili ještě dva další, samčí a samičí. A letos jsou první bobule i na tomto novém. Jen asi pět, zato dvojnásobně velké. Zkusím zase udělat šťávu, minule byla výborná.

Ještě musím zmínit další dva keříky, ale jsou malé a ani nevím jakého pohlaví budou. Navíc jsou ze semínek. Mohou za to nejspíš ptáci. Měli jsme keřík perovskie a u něho stál takový dřevěný panáček. Děti jsou zvědavé, vidí panáčka, ale keřík pod ním už ne. Perovskie tak vazala za své, ale letos najednou zase vyrostla, nevěnoval jsem tomu žádnou pozornost, až manželka si všimla, že to není perovskie, ale malý rakytník. Ptáci asi sedali na panáčka a trávili bobulky rakytníku a plk, plk...

 Současně s rakytníkem jsme koupili i aronii. Je malinká, ale už má dva hrozny. A jsou dobré. Chtěl bych ještě nějaký přikoupit. V nedalekém zahradnictví je mají a pokud se nepletu, tak jsou to keře, ne stromky, které se mi nelíbí ani trochu. Vyroste z nich silný kmen a na něm nahoře koště větviček.

O rybízu a jostě zatím ani nebudu psát. Keříky jsou malé a těch pár bobulek nestojí ani za řeč. To stejné kamčatská borůvka.
I černý bez máme na zahradě. Trochu jsem se zdráhal ho tam zasadit, aby se moc nerozrůstal a nakonec to ptáci vyřešili sami. Letos měl první květ.
To je samozřejmě málo, takže na zpracování chodíme trhat za město. Ještě že je bezu (zatím) všude dost, protože pozoruji, že některým lidem překáží a všemožně ho likvidují i na místech kde nikdo nebydlí, nejezdí žádná auta a ani kolemjdoucím nijak nepřekáží.
Dělali jsme letos bezinkový likér a chystám se ještě na sirup v kombinaci s aronií.

Bylinky

Z katalogu Gengel jsem si objednal Brutnák lékařský. Krásně kvete a vyrostl opravdu do velkých rozměrů. Semínek bylo hodně a hodně se i urodilo. Zjistil jsem ale že není jednoduché je posbírat. Po odkvětu jsou semínka nějaký čas zelená a jakmile uzrají a zčernají tak hned vypadávají, protože květy jsou obráceny dolů. Protože musím nějaké vrátit Gengelu, tak asi zkusím pod rostlinu umístit nějakou jíťku a semínka nechám padat do ní. I tak je už plno semínek někde v hlíně kolem a je možné že příští rok bude brutnák, kam oko dohlédne. Taky si musím dát pozor abych vystihl tu správnou dobu, dokud není rostlina moc velká a chlupatá, protože promě hezkých květů se dá brutnák využít i do salátů, pomazánek, polévek nebo třeba do bylinkového másla. Receptů existuje mnoho.

Měsíčku bylo letos hodně. Příští rok bych chtěl udělat měsíčkovou mast, ať to množství nějak upotřebím. Koupím kvalitní sádlo nebo si je radši vyškvařím sám, protože takto zístám i další produkt - škvarky, trochu včelího vosku... Dál to popisovat nemusím, na internetu je receptů spousta.

Řebříček bertrám máme taky z Gengelu. Vyrostl, vykvetl, ale nic moc, čekal jsem víc. Možná jsme ale zvolili nevhodné místo, dost mu clonila ryngle.

I plevel může být pěkný. Například letos nám z ničeho nic vyrostl bodlák obecný. Už na podzim jsem si všiml růžice pichlavých listů v trávě a byl jsem zvědavý co z toho bude. Vyrostl opravdu hodně, kolem dvou metrů. Když začaly květy odkvétat a létat chmýří, tak jsem ho zlikvidoval, protože měl hodně květů a semínka by létaly všude okolo.

Lopuch taky vyrostl hodně velký. Kromě včel a čmeláků posloužil ještě dětem, těm se zalíbily jeho velké listy.

Chryzantému mám už druhým rokem. Letos se jí moc nechtělo, to bylo asi tím špatným jarem. Nakonec ale vykvetla a i semínek bude dost. Příští rok zkusíme upotřebit do salátů, apod.

Hvozdík loni vyrostl jen trochu a letos pokračoval. Žádné využití asi nemá, ale je nádherný.

Lilie cibulkonosná konečně kousek vyrostla. Podle Gengelu se maji cibulky zasadit do květináče a ten na zahradu. Květináč je proto, aby se pak našly rostoucí cibulky. Tak jsem to tak udělal a na jaře netrpělivě čekal co poroste. Nejdřív se nic nedělo, ale nakonec z každé cibulky vyrostl jeden lísteček. A to bylo zatím všechno. Příští rok na jaře by se měly rozsadit na konečné místo a už by měly vyrůst víc.
Jednoho dne jsem na něm našel pěkného malého červeného broučka. Pak jsem z atlasu zjistil, že to je Chřestovníček liliový. A hádejte proč jsou od té doby na listech vykousané dírky a okraje listů.

Zkusil jsem naposled ruskou slunečnici z Gengelu (má velké, bílé semínka). Ze šesti semínek nakonec vyrostla jedna a když uzráli semínka, tak jsem zjistil, že jsou zase malé a černé. Asi se to zase s něčím zkřížilo, někdo v okolí pěstuje okrasnou nebo prostě nějakou jinou slunečnici a včeličky to zkříží dohromady.

Zelenina a ovoce

Ačokču jsme zaseli spíš proto, že mám semínka už dva roky a nevím jak dlouho vydrží klíčit. Ale bylo to dost pozdě. Nakonec ale přece jenom nějaké uzrály a budou nové semínka.

Cuket a dýní je letos hodně. Tak akorát pro nás a babičku. Z dýní udělala manželka výbornou polévku. Cuketa vyrostla do obřích rozměrů, podle obrázku není s čím srovnat, ale nikdy jsem tak velké listy neviděl.
.

Hrachu moc nebylo. Loni to byla téměř katastrofa a letos jen o trochu lepší. Mám jednu odrůdu (zase) z Gengelu. Buď se mu u nás nějak nedaří nebo to s ním neumím.
Fazol jsme letos zkusili jiný než loni (to byl fazol šarlatový) a docela to šlo, jen pokud by jsme chtěli nějakou zásobu, třeba do polévky, tak by toho muselo být aspoň 10x víc.

Taky jsem konečně zkusil papriky. V tom malém foliáku, co jsem tady na jaře popisoval. Z předloňských semínek vyrostly dvě rostlinky, od každého druhu jedna. A to ještě jedna nevydržela nájezd slimáků. Druhá (na obrázku) ale začíná už červenat, tak snad budou aspoň semínka na příští rok.
Pak jsme ještě dostali sazeničky nějakých chili papriček. Toho je celkem dost a rostlinky jsou malé, tak je asi dáme do truhlíku, aby dozrály doma v teple.
Urodily se i rajčata. Samozřejmě toho není na vaření kečupu, ale na mlsání pro děti to stačí. Opět, jako u jiné zeleniny, aby toho byla větší zásoba, tak by musela být oseta nebo osázena větší plocha.

První rok jsme měli i tuřín. Semínka jsem koupil už loni, ale tehdy nevzešlo vůbec nic. Letos to bylo mnohem lepší. A ta chuť! Výborné, vůbec nechápu, proč se tuřín vůbec nepěstuje. Ani nikdo, komu jsem ho dal ochutnat, nepoznal co to je. Možná se vám zdá na obrázku malý, ale byl tak dobrý, že nevydržel na záhonu déle. Příští rok to bude asi hlavní zelenina na záhonu.
Mrkev taky nebyla nijak velká, ale jak u tuřínu, moc dobrá, slaďoučká a to je důležitější než obrovské mrkve bez chuti.
Byla i nějaká kedlubna, ale zastínil ji tuřín a protože má podobnou chuť, tak příští rok už kedlubny asi nebudou.

Velká úroda byla ale špenátu a petrželky. Z toho máme velkou radost.

Divoké jahody zase potěšily děti, skoro každý den chodily "zobat".

Králíci

V březnu se nám narodili králíci. Bylo jich je pět. Pak v létě dokonce sedm, ale zrovna byly hrozné vedra a samice to nějak nezvládla (se jí nedivím v tom horku), takže nezůstal žádný. Až teď v srpnu zase sedm. Teď jich je pět, ale už jsou vetší a sami žerou.

Sena pro ně máme dostatek. Od jednoho známého jsme si pronajali louku. Byla trochu zanedbaná, musel jsem ji posekat už brzo na jaře, abych odstranil suché stonky bodláků, apod. Sem tam nějaký bodlák zase vyrostl, ale už to nebylo tak hrozné.

Práci

Do budky na smrku se nastěhoval rehek zahradní.

Naproti přes silnici ve vrbě zase měla hnízdo pěnice černohlavá a k nám před okno z kuchyně si létala pro housenky. Máme tam malou vrbu a jednoho dne jsem si všiml, že je úplně obalená malými housenkami. Než jsem vymyslel co s nimi, přiletěla pěnice a během jednoho odpoledne všechno sesbírala.

Ostatní

Na jaře bylo na zahradě plno ještěrek. Tahle na fotce sice nemá kus ocasu, zato je evidentně v "jiném stavu".

Další práce na zahradě pro nás i pro živočichy

Kromě zeleninových a bylinkových záhonů nás tu čekala i další práce okolo domu. Neměli jsme ještě pořádný chodník a tak jsme uvažovali jak by měl vypadat a jaký materiál na něho zvolit. Protože uvažujeme také hlavně přírodně, neměl by být chodník přínosem jen pro nás, ale také pro naši zahradu. Rozhodli jsme se pro to zvolit jednoduchý chodník ze zatravňovacích dlaždic bez pevného obrubníku. Cestička k našemu domovu se line do oblouku zahradou a splývá tak a stává se jeho součástí. Myslím, že se dílo podařilo a splní všechny účely, které jsme chtěli. Dlaždice jsou vyplněné hlínou, hlínou smíchanou s droboučkým štěrkem a nakonec samotným drobným štěrkem. Jako podklad je použit hrubý štěrk v min. vrstvě 15cm.

 Co nám tady taky užitečného přibylo od loňska jsou různé hromádky kamení pro živé tvory, např. pro ještěrky. A také pěkný domeček pro čmeláky, bohužel jsme ho nainstalovali poněkud opožděně a tak v něm zatím nikdo nebydlí. Ale jak se říká trpělivost přináší růže. Za zmínku také stojí, že náš divoký koutek určitě nezůstává opuštěným. Při kopání vzadu za domem (i zde se dělá chodník z dlaždic) chytil náš Matěj slepýše. Nese ho v náručí a je z něho paf, slepýš je z toho ještě víc paf a tak se kroutí a svíjí. Ještě víc je překvapen táta, když zjistí, že to co jeho syn drží v ruce není žádný drát ani hračka, ale živý slepýš. A tak ho společně uložili do divokého koutku, aby měl slepýš klid. Bohužel z tak rychlé události nemáme fotku, snad až se s ním zase příště sejdeme.

Na svatého Jiří...

I pranostika se vyplnila "Na sv. Jiří, vylézají hadi a štíři" a my viděli první ještěrku vyhřívající se na sluníčku. Je to neuvěřitelné, ale příroda co zamešká, tak zase rychle dožene. To jenom my lidi pořád honíme čas a pořád mu nestačíme.

Oznámení o úmrtí

I smrt patří k životu a my chovatelé o tom víme své. Někdy zabijeme zvířátko, abychom se najedli, jindy zabijeme tvora, abychom mu lehčili. Tak nedávno přišla na špalek nejoblíbenější slepice ze tří, Popelka (tak ji pojmenovala Katka). Nejdříve po zimě kulhala, pustili jsme je poprvé po zimě ven, sem tam zbytky sněhu, aby se poprvé napásly a nazobaly na čerstvě vyrašené travičce. No a Popelka se nám vrátila do ohrady kulhající. Nejprve se zdálo že kulhá míň, ale jednoho dne přiběhla dcera že Popelka sedí v ohradě a nechce chodit, bohužel zchromla a tak jsme ji uložili do kukaně, bokem od ostatních slepic, aby ji neklovali apod. Nakonec jsme se rozhodli ji raději zabít než čekat až se vyčerpá sama, nechtěla ani pít, ani žrát. Samozřejmě byla řádně pohřbena, nikdo z nás by ji nejedl. Děkujeme ti za všechna tvá vajíčka milá slepice.
Časem bychom chtěli pořídit ještě další slepice, kurník máme pro 2 slepice i zbytečně velký. Spíš než z velkochovu bychom ale chtěli zkusit od malochovatele. Měli jsme nabídku od jednoho místního známého, prý že nám může dát odchované zakrslé slepičky, vypadají moc hezky, ale spíš by byly na parádu než na užitek. Tak nevím. Pokud znáte někoho z okr. Blansko, tak se ozvěte, budeme rádi.

Morčata se přestěhovala na letní sídlo

Tak jsme morčata nastěhovali do letního sídla ven pod střechu, klec mají stejnou, jen jsme je umístili na stolek, klec částečně překryli pěkným zeleným kobercem, aby jim tam nefoukalo a nepražilo na ně slunko. Vypadá to, že venku jsou opravdu spokojená víc jak doma a tak uvažujeme nad tím, že jim přece jenom pořídíme (přesně řečeno vyrobíme) nový bejvák i na zimu. Můžou se teď pást na trávě, dýchat čerstvý vzduch a užívat si té pohodičky, tak co by jim ještě chybělo? Dcera je taky povozila v starém červeném kočárku, byli na návštěvě u babičky, tam si taky prošmejdili co tam má zajímavého. My jsme teď často venku a když si sedneme ke kávě nebo k svačině, hned začnou pištět, že ony taky ňami ňam něco chtějí.
Nedávno se děcka podělili o svačinu, dali jim křehké plátky a zanedlouho si ten náš malej filuta nese zase kousek, tak jsme na něj vyrukovali kde to vzal. No samozřejmě to těm morčatům sebral, snad to chtěl i sníst ble ble, to je teda příliš.

Králík je stále chudákem, ale zabíjet ho nechceme

Tak bohužel ani po takhle dlouhé době se stav našeho králíka nezlepšil, známý veterinář tu byl znova, prý tím trpí i jeho králík. Stále trval na své teorii, že se jedná o nějaký zánět očí. Jako poslední možnost jsme souhlasili s podáním antibiotik injekčně. Vkládali jsme do toho naděje, králík se navíc nemůže již nikdy konzumovat. Samozřejmě existuje mnoho dalších podnětů, faktorů a příčin proč náš králík onemocněl, např. se domnívám že vnější potíže můžou souviset s vnitřními neduhy jako zažívání, střeva a další vnitřní orgány. Dále i zvířata můžou být alergická na prach, některé druhy rostlin, pyl apod. Parazité taky můžou způsobovat další projevy jako slzení a výtok z očí. Podivné ale je, že okolí uší, samotné uši má čisté, o králičí svrab by se tedy jednat nemělo. Žere poněkud míň, ale když se spokojeně vyvalí, žádný vychrtlý chudáček to teda není. Divné je, že nechce moc žrát čerstvé, třeba ze zeleniny mrkev, bramboru apod. Zelenou trávu teď jí. Ještě nepochopitelnější je to, že samice i s mláďaty, která vrhla v březnu jsou čilá, zdravá a bez vnějších příznaků.
Máme dvě možnosti: Buď králíka podrobíme dalším a dalším testům jako je laboratorní vyšetření, vyšetření u veterináře, dalšímu zkoušení léků (které možná nezaberou) a budeme čekat jestli se ta příčina odhalí nebo králíka necháme žít, tak jak může žít a jak to jde. Je mi proti srsti cpát do něho další léky a výsledek může být stejně nulový. Za prvé ho nechci zbytečně trápit a za druhé se mi to protiví z hlediska přírodního chovu. Králíkům nedáváme ani granule.
Není mi jedno co jíme a chci mít jistotu, že se nemůžeme nakazit, ale stoprocentní jistota neexistuje a jak říkám, ostatní jsou v pořádku.
Přesto bychom byli rádi za jakoukoliv připomínku nebo radu, pokud jste se někdo z vás s něčím takovým podobným setkali, díky.

Jaro

Zima je konečně pryč a tak je o čem psát.
Na první jarní den, když byl ještě mráz a sníh, se narodili malí králíci. Kvůli mrazu jsme se vůbec nepokoušeli zjistit kolik jich je. V hnízdě měli teploučko. Fotka je z doby kdy už viděli, běhali a zkoušeli co se dá kousat a jíst.

Na záhonu jsem vyrobil malý foliák. Koupil jsem jeden roxor do betonu, udělal z něho dva oblouky, zapíchl do země a spojil dalším roxorem k sobě. Přes to přehodil folii a na koncích zatížil. Uvidíme co z toho bude.

Na záhonu už od podzimu roste petržel, pažitka a kozlíček polníček. Zima jim vůbec neublížila.

Na druhé fotce mezi petrželem roste cosi jako cibule. Nejdřív jsem nechápal co to je s kde se to tam vzalo. Pak jsme si manželkou vzpomněli že jsme loni seli cibuli z Gengelu a nic z toho nebylo. Že by až teď?
Protože jsem netušil že nějaká cibule vyroste, tak jsem koupil i "normální" sazečku. Taky už vystrkuje růžky.

Roste i rebarbora. Ještě když byl sem tam sníh, tak najednou vidím cosi červeného jak leze ze země a ejhle, ona to byla rebarbora. Teď už rostou všechny tři a už se těším na koláče.

Na závěr ještě pár bylinek a kytiček, které zrovna kvetou nebo budou kvést.

Na jedné procházce jsem vyfotil jakéhosi "čmeláka" se strašně dlouhým sosákem. Už jsem to zahlédl dřív, ale nikdy jsem neměl možnost si to prohlédnout zblízka. Zjistil jsem že je to dlouhososka.