Sklizeň

V sobotu, ještě než začalo zase tak pršet, já vím, k podzimu patří déšť, mokro a vítr, ale já prostě nemám rád zataženou, šedou, oblohu a prší a prší, několik dní v kuse. Takže v sobotu jsme s Katuškou podnikli téměř poslední sklizeň zeleniny. Vytrhali jsme mrkev, což šlo dost špatně, hlína suchá, tvrdá, vždycky nám zůstala v ruce jen nať.

Mrkev

Další byly rajčata. Začaly hodně chytat plíseň, takže nakonec jich moc nebylo a i z těch, co jsem dal dozrát za okno, jsem musel některé vyhodit.

Neplánovaně jsem sklidil tři brambory.

Malinké brambory

Někdy na začátku léta nám zplesnivělo pár brambor z obchodu a skončily v kompostu. Tam začaly růst a z jedné nakonec byly tyto tři malé brambory. Skončily v polévce.

Zbývá ještě jedna dýně. Sklidím ji co nejdřív, aby náhodou nezhnila, protože teď leží v mokré trávě a hlíně. Ještě tam jsou asi tři malé, ale ty už nestihnou vyrost.

O bylinkách

Tentokrát se tu rozepíšu o léčivých bylinkách. Nejsem žádný botanik, budu psát o praktickém zpracování bylinek.

Určitě znáte všichni černý bez. Většina lidí ho zná jen jako plevel, keř co roste u každé staré stodoly a na kdejaké černé skládce. Dřív si ho ale lidi vážili, říkalo se "před heřmánkem smekni a před bezem klekni". Na počátku léta jsem zkoušel sirup z květů. Receptů je mnoho, ale já sem si je trochu poupravil, protože jsem šťávu nechtěl vařit. Proč taky varem ničit tolik cenných látek. Postup je jednoduchý, do velké sklenice jsem naskládal oprané květy, někde píší pět, jinde deset, já jich tam dal "podle oka", protože jsem jich měl dost. Zalil jsem to převařenou a vychladlou vodou a přidal pár plátků citronu. Na sklenici jsem dal víčko, aby do toho nelezly breberky a nechal dva dny stát. Všude píšou jeden den, ale já nějak neměl čas, tak to bylo dýl. Pak jsem šťávu slil a trochu ohřál, aby se v tom dobře rozpustilo trochu cukru. V jiných receptech to na tomto místě vaří, aby to zhoustlo do sirupu. Já jsem dal ale, jak jsem už psal, víc květů a teď to v podstatě zahustil cukrem. Přidal jsem ještě trochu citronové šťávy, aby to bylo tak akorát. Cukru jsem nedával moc, výsledek se pak musel ředit jen přibližně 1:3. Nakonec jsem ještě udělal trochu silného mátového čaje a nalil do sirupu. Máta to ještě víc provoněla. Pak jsem to jen slil do sklenic a zašrouboval víčko.

Sirup moc dlouho nevydržel. Ne že by se zkazil, ale byl vypit.

Teď na podzim zrají plody černého bezu. Z nich se taky dá dělat sirup. V tomto případě ale opatrně s konzumací, drogy obsažené v bobulkách jsou silné a požití velkého množství vám může přivést zdravotní komplikace.

Natrhané plody i se stopkama jsem dal do hrnce, přilil trochu vody a mírně povařil, aby pustili šťávu. Pak je ještě pomačkám. Šťávu sliju (zbytek vyhodím) přisladím na řídký sirup a dochutím citronovou šťávou. Samotná šťáva z bobulek je trochu sladká, jinak bez výrazné chuti. Výsledný sirup opět stočím do sklenic. Při přípravě si dejte pozor, šťáva z bobulek hodně barví, lehce přijdete k červeným flekům na oblečení.

Další bylinou je jitrocel. Vždycky jsme kupovali v lékárně jitrocelový sirup proti kašli, ale až teď při sečení trávy na zahradě jsem si uvědomil, že část zahrady je jeden jitrocelový prales.

Natrhal jsem do košíku jitrocelové listy, dobře vymyl větší sklenici a rovnal vrstvu jitrocele, vrstvu cukru, jitrocele, cukru, atd. až jsem zaplnil celou sklenici (asi dva litry). Zavřel jsem to víčkem a dal na parapet odpočívat. Za jeden den to kleslo na polovinu, tak jsem zvědavý kolik toho bude a jestli to bude dobré. Cukr jsem dával úplně od oka. Až to bude hotové, tak se slije sirup a je to. Někdo ještě přidává med nebo to vaří. Vařit to rozhodně nebudu. Napíšu vám potom jak to dopadlo u mne.

Mladějovská pára

Jak jsem už zmínil minule, dnes se podíváme do Mladějova, konkrétně na Mladějovskou průmyslovou dráhu (zde najdete i veškeré informace o jízdách parních vláčků, apod.). Tady ještě odkaz na mapu, pro ty, kdo netuší kde Mladějov je.

V plánu jsme měli projížďku parním vláčkem a výstup na nedaleký kopec s rozhlednou. Jednu sobotu jsme se oblékli, nachystali svačinu, apod. a vyrazili na vlak, který jede přímo až do Mladějova. Bylo polojasno a vypadalo to že bude pěkně. Po cestě se ale zatáhlo a trochu pršelo, takže jsem byl dost napnutý jak to nakonec dopadne. V 9:14 jsme byli na místě. Zataženo, chladno, ale jinak ucházející počasí.

A v 9:20 vyjížděl první vláček, takže honem jdeme. Naštěstí je to jen kousek. Lokomotiva je už nachystaná, tak honem lístek a najít si místo ve vagonu.

A hned vyrážíme. Vláček je narvaný, takže Katuška si sedla, ale já stojím na kraji vagonu. Aspoň budu mít lepší výhled.

Jsme ve vagonu hned za lokomotivou, což má výhodu v tom, že saze z komína padají až kousek dál na další vagony. Nechápu proč si někteří berou světlé oblečení a pak se diví že jsou jak kominíci. Nejdřív se jede polem, do kopce, pak lesem, téměř po vrstevnici. Vlak jede pomalu a můžeme si vychutnat okolní přírodu. Asi v polovině je zastávka, kde se dá vystoupit, vyfotit si vlak, odskočit si, atd.

Další zastávka je konečná. Z technických důvodů se nejezdí až na Hřebeč, ale v budoucnu určitě bude. Na konečné se musí přepřáhnout lokomotiva na druhý konec.

Za chvilku už jedeme zpět. Zase pomalu.

Pro zajímavost, jak jsou spojené vagony.

Pak zase polem ...

... a už jsme zpět. Během cesty se roztrhaly mraky a sem tam vykukuje sluníčko. Po návratu se můžete zúčastnit prohlídky celého areálu s odborným výkladem o historii celé továrny. Jestli vám z toho všeho vyhládlo, můžete se zastavit v občerstvení. Děti uvítají možnost se dosytosti vyblbnout na hřišti.

Když se Katuška vyřádila a rozloučila s kamarády, které si právě našla při hraní, jsme se vydali na rozhlednu. Prošli jsme Mladějovem ...

Na konci vesnice jsme přešli koleje, po kterých jsme ráno jeli, a vydali se do kopce, na kterém měla být rozhledna. Snad jsem to nespletl a nelezem na jiný kopec. Na louce u lesa jsme ještě pojedli zbytek svačiny a pokračovali. Cestou jsme si odpočinuli u pěkného pramene.

Kousek od vrchu je pěkná kamenitá cesta, která byla mokrá a po cestě zpět dolů nám to zde pěkně klouzalo.

Dál jsme potkali Huga.

Hugo vám bude nápomocen při cestování po širém okolí. Už dřív jsme si prohlíželi tabule, kde si můžete přečíst o zdejší dráze, důlní činnosti, přírodě, atd. A už jsme u rozhledny. Vypadá jako velký posed pro myslivce.

Když jsme se dosytosti pokochali výhledem, vydali jsme se pomalu dolů. Znovu jsme si odpočinuli u pramene. Záhy jsem ale zjistil, že vůbec nesleduji čas a že vlak nám jede za 35 minut. Jestli jede nějaký ještě později jsem nevěděl, ale byla sobota a to toho moc nejezdí. Takže batoh letěl na záda, Katuška na ramena a hurá dolů, do Mladějova a na nádraží. Měli jsme nakonec na nádraží ještě 5 min. času než přijel vlak.