Výlet do Boskovic

Toto je první článek který nebude pojednávat o stavbě, domu nebo zahradě. Zatím by to mohlo vypadat, že jsem jen stavěl, chodil do práce a ve volném čase opečovával na zahradě rajčata, dýně a kukuřici. Samozřejmě nežiji sám. Nevím už koho jsem vám představil dřív a koho ne, takže to teď napravím. Nečekejte žádné pikantnosti, podrobnosti, atd., nechci tady z toho udělat nějaké reality show. Takže moje manželka je Zuzka, momentálně na mateřské. Dcera je Kateřina, má 5 let a pak máme ještě Matěje, ale Matýsek má teprve 3 měsíce.
Katuška chodí do školky, ale teď jsou prázdniny, takže si užívá volno. Když je pěkně jdeme na koupaliště nebo na houby do lesa, někdy sami, někdy  všichni čtyři. A někdy jedeme na výlet. No a tento výlet byl do Boskovic. Boskovice dobře znám, pochází odtud moje maminka a jezdil jsem tam odmalička za babičkou. Vždycky je ale co objevovat. Tentokrát jsme naplánovali prohlídku hradu (na zámek Katuška nechtěla, ikdyž na hradě už byla) a pak cestu po hřebeni kopce, kolem bašty do Pilského údolí.
Jeli jsme vlakem. Sice pak musíme ke hradu přes celé město, ale autobusem Katuška moc ráda nejezdí a taky stejná cesta trvá skoro dvojnásobek co vlakem.

Ve vlaku se dá taky pěkně natáhnout (obzvlášť o víkendu, kdy skoro nikdo nejezdí) a nabrat síly na nastávající pochod. Po příjezdu do Boskovic jsme vyrazili na náměstí. Taky kudy jinudy, když je to po cestě, že. Ještě by se dalo jít přes židovské město, ale tam bysme si nemohli sednout na lavečku u kašny a dát si obrovskou zmrzlinu. Pak ještě kousek do kopce, dotaz jestli opravdu nepůjdeme na zámek, a už jsme v lese. Ke hradu vedou dvě cesty. Jedna asfaltová, strmá a krátká, druhá delší, pozvolná, prostě mnohem lepší a zajímavější. Tou jsme šli. Tahle cesta obtáčí kopec a postupně vyjde až k hradu. Asi v polovině je takový dřevěný altán, vždycky se to mu říkalo prostě vyhlídka. Asi proto že je odtud opravdu pěkná vyhlídka na východní část města.

Hluboko dole pod námi začíná Pilské údolí. My ale půjdeme opačně, takže vlastně konec. Z vyhlídky ještě kousek a už je zde hrad. Z hradu je výhled skoro na všechny strany.

Třeba jihozápadním směrem. Na fotce je vidět uprostřed Pilské údolí, do kterého půjdeme po hřebeni kopce, který je v pravé části fotky. Pokud by to někoho zajímalo, tak ty dvě hromádky uprostřed jsou Malý a Velký chlum. Po cestě z hradu do údolí není nic extra zajímavého, snad jen bašta, na kterou kdyby neupozorňovala informační tabule, tak ji přehlédnu. Žádné zdi z ní už nezůstali. Býval to původní hrad, než postavili nynější (všeobecně známá varianta), a nebo možná předsunuté opevnění současného hradu. Tohle jsem si přečetl na té informační tabuli. Katušku to nějak moc nezajímalo. Byla unavená a už vyhlížela kde si sedneme a nasvačíme se. Posloužil kmen vyvráceného stromu. Po občerstvení jsme pokračovali, většinou už z kopce. Chvilku jsme si ještě odpočali u závěrečného klesání.

Katušce jsem odstranil z ruky jedno klíště. Ještě nebylo pořádně zakousnuté, tak to šlo dobře. Asi je chytila po cestě, když si trhala maliny. Dole v údolí teče říčka Bělá a kolem ní vede pěšinka.

Ještě procvičit házení kamenů do vody...

...a můžeme pokračovat. Malý kousek projít po silnici, pak přes můstek a jsme u prvního rybníka. Je pěkně špinavý, ale vypadá to spíš jako pyl ze stromů. Ryb je v něm ale hodně. U rybníka je pěkné posezení.

Kousek dál stojí u plotu takový dřevěný panák, který nám popřál příjemnou procházku.

Kolem jednoho ze dvou nebo třech domů v údolí a už jsme u druhého rybníka. Cestou se ještě podíváme kolik je stupňů ... no, pěkné horko.

V tomto rybníku kromě ryb bydlí taky vodník, který zrovna odpočíval na malém prámu. Kousek za ním zase plaval "domeček" pro kačeny. Vypadal ale opuštěný. Kolem rybníka je pár laveček, ale zrovna byly buď obsazené nebo na ně pražilo slunce. Dál za rybníkem vede cesta kolem náhonu, který je ozdoben malým mlýnem.

Za mlýnem dole je malé vodní kolo, které přes řemen (v tomto případě jen provaz) roztáčí lopatky. Přemýšlíme který nadšenec tohle všechno tady tvoří, nikde žádný podpis. Kdo by zapomněl kde se nachází, tak mu to připomene cedulka kousek dál ...

... a už jsem na konci cesty.

Celá procházka by mohla začínat právě zde u cedule "Vítáme vás" a většina návštěvníků právě zde začíná. Od posledních chalup v Boskovicích je to kousek a navíc je v těchto místech dost prostoru u silnice na parkování aut. Zde v podstatě končí výlet, dál jsme šli jen kousek na konec údolí a přes město opět na vlak a domů.

Nakonec jsem se dozvěděl i jméno onoho nadšence, který nám svými výtvory tak zpříjemnil jedno odpoledne v jednom údolí. Pavel Borek. (článek zde a zde)

Příště vás zvu na výlet do Mladějova, na projížďku parním vláčkem.